EXPEDÍCIA MURMANSK 15.-19. 11. 2007

Už si ani presne napamätám v koho hlave sa zrodil nápad ísť práve do Murmansku, ale všetci sme mali nútkanie kdesi vycestovať, pretože život na internáte už sa stával čím ďalej stereotypnejší a rýchlejší. Môj bežný deň vyzeral následovne: zobudiť sa okolo obeda, ísť na Ruštinu, končila o 16:00 a už bola skoro tma, nazad na internát, niečo dievčatá navarili, pojedli sme, každý večer partička pokra, potom pozrieť s babami film a neskoro v noci ísť. Krásny, pohodlný život, lenže bol toto môj účel pobytu v Rusku? Keby som sa aspoň učil... ale.... Spestriť si študentský život v Petrohrade 27 hodinovou cestou vlakom ako syn železničiara som si nemohol nechať ujsť. Bolo jedno kam vlastne pôjdeme, ale hlavne aby sme niekam pekne ďaleko išli a tak som sa ujal organizovania tejto našej expedície. Prípravy začali asi mesiac dopredu, keď sme s babami išli náhodou okolo železničnej pokladni a tak sme sa pristavili spýtať sa koľko vlastne taký lístok do Murmansku stojí. 776 rubľov. 776 rubľov za 1400 km vlakom je podľa mňa dobrá cena, aj keď samozrejme v najnižšiej možnej vlakovej triede, tzv. Platzkartnyj vagón, to znamená vagón ktorý nie je rozdelený na kupé a je tam postelí pre 56 ľudí, no čo aspoň sa zoznámime vo vlaku s pravou Ruskou kultúrou. Ďalej následovalo mnoho času strávených na internete, zisťovania informácií o Murmansku, o ceste, o počte voľných lístkov, o zabezpečení ubytovania a pod. O Murmansku som sa dozvedel následovné:

Poloha a klima

Murmansk je největší město za severním polárním kruhem (68°58’ s. š.) – roku 2006 zde žilo 320 900 obyvatel. Vzdálenost od Petrohradu po železnici je 1445 km. Město je důležitým přístavem, jediným ruským v Barentsově moři, který po celý rok nezamrzá, za což vděčí teplému Golfskému proudu.

Dějiny

Město bylo založeno 21. září/4. října1916, současně do něj byla přivedena železnice. Protože během 1. světové války bylo ruské pobřeží Baltu a Černého moře pod kontrolou nepřítele, byl Murmansk vhodným kandidátem pro stavbu přístavu, který by spojil Rusko s Evropou. Původně se město jmenovalo Romanov-na-Murman na počest ruské královské dynastie Romanovců (Murman je starý ruský název pro Barentsovo moře a pro Nory, odvozený od slova Norman. Jiná teorie se domnívá, že Murman je odvozeno ze sámského označení pro zem a moře). Město bylo přejmenováno na Murmansk po Velké říjnové revoluci v roce 1917.

Současnost

Murmansk je konečnou stanicí Murmanské (Kirovské) železnice z Petrohradu (délka 1445 km; elektrifikovaná, z větší části dvoukolejná), která je hlavní spojnicí s ostatními části Ruska; denně tudy jezdí rychlíky do Petrohradu, Moskvy, Vologdy, sezónně i do dalších destinací. Končí zde také federální silnice M18 „Kola“. V Murmansku je námořnická škola, několik výzkumných středisek. Z průmyslu je významná stavba lodí, železářský a dřevozpracující průmysl, velký rybný kombinát. Městskou dopravu zajišťují trolejbusy (nejsevernější na světě) a autobusy.

Zdrojem dřívější relativní bohatosti města a jedním z důvodů pestrého národnostního složení byla přítomnost základny ruského námořnictva, která smutně proslula katastrofou jaderné ponorky Kursk v roce 2000.

Murmansk, největší město v Arktickém kruhu, se postupně vylidňuje. Kolaps řízené ekonomiky byl příčinou odchodu části obyvatelstva na jih do teplejších domů a za lepšími pracovními příležitostmi. Někteří zamířili do Skandinávie. V době těsně před rozpadem SSSR byl Murmansk domovem téměř 500 000 lidí. Přilákaly je sem privilegia jako vyšší mzdy, delší dovolená a nižší penzijní věk. Od roku 1990 opustilo město přes 100 000 lidí, rozčarovaných ztrátou výhod – a zhroucením centrálního městského systému vytápění. Dnes zde žije 320 000 obyvatel, z nichž 85 % tvoří Rusové, zbytek zejména ruskojazyční Ukrajinci, Bělorusové a další.

Kultura a zajímavosti

Na kopci nad Murmanskem ční socha vojáka v notně nadživotní velikosti. Familiárně se mu říká Aljoša. Tuto sochu nechala ruská vláda postavit na památku námořníkům, kteří chránili město a přístav během druhé světové války. Murmansk byl také vyznamenán čestným titulem Město-hrdina.

Problém bol v naplánovaní trasy, pretože som sa dozvedel, že do Murmansku chodí iba jeden pravidelný vlak a ten prichádza do Murmansku 21:30 večer a čo sa dá robiť v takom Murmansku tak neskoro večer? Bolo treba naplánovať „medzipristátie“ a do oka padlo malinké mestečko za polárnym kruhom s názvom Olenegorsk (odvodené od slova oleň – po našom jeleň). Tam vlak prichádza 19:00, prespíme a ráno o 8:30 ide nejaký vlak do našej cieľovej stanice, kde sa dostane 11:00. Po naplánovaní trasy bolo treba zagitovať ľudí na intráku, pretože vo väčšej grupe sa cestuje po Rusku bezpečnejšie. Náš zámer bolo hlavne naverbovať rodilého rusa, ktorý pozná ruské pomery. A ako býva zvykom nadchlo sa hneď okolo 10 ľudí, tak sme telefonicky objednali v Olenegorsku na ubytovni 10 miest, po týždni nadšenie opadlo, a tak sme volali nech držia iba 5 miest, potom sme išli kúpiť lístky na vlak na poslednú chvílu sa opäť nahlásilo 9 ľudí a nakoniec sme išli jedenásti. Kupovanie lístkov bolo opäť niečo nové pre mňa. Moja naivná predstava, že kúpime 1 lístok pre 9 ľudí a za 5 minút budeme vybavený sa samozrejme nevyplnila. Tetuška za kasou od nás každého vypýtala passport a každému vytlačila osobný lístok. Kvôli passportu nám vypadol zo zostavy rakušan Andrej, ktorý bol momentálne v Rakúsku a my sme nevedeli jeho číslo pasu. Paní za pokladňou na novom počítači so starým neprehladným DOSovkým programom pomaly vypisovala naše osobné údaje a tlačila lístky. Za hodinu sme boli vybavený. Ďalšia náležitosť: vybaviť si víza do Murmansku... áno do Murmansku, ktorý sa nachádza na území ruskej federácie podobne ako Peterburg nám trebalo ísť na vízové oddelenie v škole vypytať si nejaký papier, bez ktorého by sme nemohli vycestovať a taktiež im tam vysvetlovať prečo vlastne chceme ísť do Murmansku, kde nič nie je. Na túto otázku sme museli časom ešte veľa krát rôznym ľuďom odpovedať.

Deň 1: Ruské železodorogy a ruská milícia

Deň 2: Arktický dotyk

Deň 3: Najväčšie mesto na svete za polárnym kruhom

Deň 4: Najkrajšie mestečko v Rusku

Deň 5: Návrat do hlavného mesta kultúry